Civilizace - jak to začalo

K posledním narozeninám jsem dostal zajímavou knihu. Jestli teď předpokládáte, že vám řeknu ke kolikátým narozeninám, tak se pletete. Tenhle článek píšu kvůli té knize a ne kvůli tomu, kolik je mi sakra let (jak by řekl Cimrmanův princ Drsoň). Kniha se jmenuje Svět Mezopotámie a napsal ji Michael Roaf, ředitel Britské archeologické školy v Iráku.

Pan Roaf začíná nestarším obdobím civilizace v Mezopotámii a přilehlých oblastech. Tak jsem se dozvěděl, že například Jericho (nalézá se u Mrtvého moře) není staré deset tisíc let, jak jsem psal i v jednom svém článku do Stěžně, ale je ještě o tisíc let starší. Autor knihy ovšem ještě Jericho nepovažuje za město, ale spíše jen velkou vesnici obehnanou hradbou. Byla to ovšem pořádná vesnice, žilo zde asi 1500 lidí a na postavení hradby museli její stavitelé přemístit deset tisíc tun kamene. To se skoro ani nechce věřit, vždyť to bylo v době, kdy egyptské pyramidy byly šest tisíc let vzdálenou budoucností. Domy v Jerichu však byly ještě jednoduché kruhové chatky ze sušených cihel nebo z kamene. Ale stejně - nejstarší nálezy z Jericha pocházejí z období zvaného natúfien, tedy z konce starší doby kamenné. Takže představa o starší době kamenné, jako věku lovců mamutů s trvalým pobytem v jeskyni nebo někde na větvi je asi dost mylná.

A pak přichází mladší doba kamenná, takzvaný předkeramický neolit a s ním i dodnes používaný systém stavby domů. Domy jsou obvykle obdélníkové, mají vyhloubené základy. Podlaha je od zemně izolovaná izolační vrstvou nepropouštějící vlhkost a chlad. Podlahy jsou dlážděné nebo nahozené vápennou hmotou, která je poté natřena červenou barvou. Stěny jsou cihlové nebo kamenné. Domy mají více místností a občas dokonce i patro. A to se prosím nacházíme v období starém devět až deset a půl tisíce let. Období se nazývá předkeramickou mladší dobou kamennou proto, že lidé ještě neznali keramiku, tedy výrobky z pálené hlíny. Nádoby si však již vyrábět dovedli. Buďto z kamene, nebo to byly pletené košíky vymazané asfaltem nebo takzvané bílé zboží, což byly nádoby vyrobené ze zvláštní vápenné hmoty dost podobné našemu betonu. Výroba nebyla jednoduchá, nádoby se musely vypalovat po tři dny za teploty 850 stupňů Celsia. Já osobně jsem si proto tuto dobu nazval starší dobou betonovou, na rozdíl od mladší doby betonové, ve které žijeme my.

halaf.jpg (27605 bytes) Před asi devíti tisíci lety pak byla objevena vypalovaná keramika a rychle se rozšířila po celém Předním východě, výspě tehdejší civilizace. Přitom dokonalost a krása těch tisíce let starých nádob dodnes uchvacuje. Zejména u keramiky doby halafské s dokonale propracovanými červeno černo bílými geometrickými vzory se opravdu nechce věřit, že vznikla před sedmi a půl až osmi tisíci lety. Mimochodem lidé doby halafské se vrátili ke kruhovým stavbám a vynalezli při tom něco, co nejvíce zúročili až stavitelé za dalších sedm tisíc let v době románské, totiž klenbu








Halafská miska (6000 - 5400 př.Kr.), průměr 33 cm.



alab.jpg (12874 bytes)

Ještě o něco starší než halafská keramika jsou pak nálezy nádob z alabatru (staré asi 8300 let) ze severní Mezopotámie, které působí zcela moderním dojmem.





Alabastrové džbánky z Tell as-Sauvánu (asi 6300 př.Kr.)




susy.jpg (16617 bytes)
Krásná je i malovaná váza z města Súsy stará asi šest tisíc let. To už jsme v období velkých měst. Babylóňané považovali za nejstarší město na světě sumerské Eridu a asi měli pravdu. Bylo postaveno snad už před více než sedmi tisíci lety. O něco mladší, ale o to proslulejší je další sumerské město Uruk, v němž byl králem bájný hrdina Gilgameš. Uruk měl ve čtvrtém tisíciletí před Kristem rozlohu jeden čtvereční kilometr a ve třetím tisíciletí to dotáhl na osm. Byl soustavně obydlen pět tisíc let a jeho sláva hvězd se dotýkala. Dnes se jmenuje Varka.










Pohár ze Sús (asi 4000 př.Kr.), výška 25 cm





V Uruku také došlo k jednomu z největších lidských vynálezů, vzniklo zde totiž písmo. Vývoj písma je zajímavá věc. Vzniklo z přirozené nedůvěry člověka k člověku. Byly totiž věci, které bylo třeba nějak zaznamenat. Jednalo se vesměs o záznamy hospodářského charakteru. Kolik kdo má dobytka, kolik obilí, kolik musí odevzdat králi a kolik chrámu atd. Účetnictví se zkrátka nedá vést ústně. A tak vznikl systém účetních záznamů. A používali se k tomu, představte si, duté hliněné koule. Do koulí se vložily takzvané žetony, jejichž tvar a počet symbolizoval počet předmětů, které jsme chtěli zaznamenat. Koule se pak ještě opatřila pečetí, takže nebylo možné záznam zfalšovat. Dokonalé, že ? Problém ale nastal, když bylo třeba záznam zkontrolovat. Nedalo se to udělat jinak, než že se koule rozbila. To bylo nepraktické. Takže došlo k dalšímu zlepšení. Kromě toho, že se žetony umístily uvnitř koule, tak se ještě vyryla jejich podoba na povrch koule. Dost takových koulí našli archeologové neporušených. Takže nikdy nebyla potřeba je rozbít. Lidé si uvědomili, že obrázky na povrchu koule opatřené pečetí stačí. A přestali používat koule. Místo toho ryli obrázky na hliněné destičky. Obrázky představovali konkrétní předměty, k nim přidali symbolické číslovky. A odtud byl už jen krůček k tomu, že obrázek může představovat nejen konkrétní předmět, ale vlastně libovolné slovo, zejména podstatná jména, přídavná jména a slovesa. A písmo bylo na světe. Objevuje se náhle v Uruku kolem roku 3300 před Kristem v ucelené podobě asi sedmi set obrázkových znaků. Je proto docela dobře možné, že jej opravdu někdo geniální vymyslel.

Mýty přisuzují tento vynález Gilgamešovi. Proč ne. Škoda je, že sumerští a akadští vládci neměli zpočátku potřebu vychloubat se svými činy a svou vládou, takže téměř tisíc let se písmo používalo jen k hospodářským záznamům (nejen co komu patří, ale kdo má za jakou práci co dostat, kolik má zaplatit na daních a vůbec samé takové ryze praktické zápisy). Jen občas se objevují nápisy náboženského charakteru. Takže skutečně historické zápisy se objevují až ke konci třetího tisíciletí před Kristem. To egyptští faraóni byli jiní pašáci. Král Meni, zakladatel první dynastie (kolem roku 2920 před Kristem) neváhal popsat své vlastní vítězství nad králem Dolního Egypta, přestože ještě písmo tehdy Egypťané neznali. Takže ho nepopsal, ale nakreslil. Ovšem již během první dynastie se písmo rozšířilo i v Egyptě a nutno říci, že egyptské hieroglyfy jsou mnohem hezčí než sumerské obrázkové písmo.



Na mojí Home stránku neboli domácí Page