Teorie a praxe revoluce

Komunisté měli oprávněnost své revoluce samozřejmě teoreticky zdúvodněnou Marxem - veškerý majetek kapitalistů byl dělníkům odcizen pomocí ukradené nadhodnoty a tudíž si to všechno mohou dělníci zase vzít po právu zpátky. O nesmyslu nadhodnoty jsme již mluvili, takže tuhle teorii můžeme s klidem opustit. Avšak nedala by se taková revoluce obhájil z pozic moderní ekonomické vědy. Zamysíme se nad tím pomocí moderního ekonomického termínu - paretovské optimum.

Paretovské optimum vymyslel význačný ekonom Vilfredo Pareto (1848-1923), zakladatel tzv. lausannské školy neoklasické ekonomie. A co je to to jeho optimum  ? Jednoduše řečeno, paretovské optimum je takový stav společnosti (z hlediska ekonomického), kdy žádný jedinec nebo skupina již nemůže dosáhnout lepšího postavení bez toho, že by se naopak postavení někoho jiného zhoršilo. Je to tedy jakýsi rovnovážný stav, kdy , pokud se někdo chce mít ještě lépe, než na tom je, může tak učinit jen na úkor někoho jiného. Neboli všichni se mají nejlépe, jak to na daném stupni rozvoje ekonomiky vůbec jde. To je jistě chvályhodný stav, o nějž je třeba se snažit. Ovšem všimněte si, že takové optimum není jen jedno. Naopak, může jich existovat velice mnoho. Společnost může dosáhnout různých paretovských optim. Například optimum, kdy jsou na tom všichni celkem stejně, nebo naopak optimum, kdy jedna část společnosti je velmi bohatá a druhá velmi chudá. I tato společnost však může být ve stavu paretovského optima, kdy žádný z bohatých už nemůže ještě více zbohatnout, aniž by se někdo jiný nestal chudším, a také nikdo z chudých nemůže přejít do tábora bohatých, aniž by se tak stalo na něčí úkor. Je jasné, že tato společnost, ač paretovsky optimální, bude tou chudou částí považována za velmi nespravedlivou, bude náchylná k sociálním nepokojům a tedy nebude příliš stabilní.

Proč tedy dojde některá společnost k lepšímu a některá k horšímu paretovskému optimu ? Ekonomická teorie tvrdí, že dokonalé konkureční prostředí a volný trh vždy časem vede k vytvoření paretovského optima, přičemž jakého, to záleží na počátečním rozdělení kapitálu. A tady se nabízí prostor moderním obhájcům revolucí. Je třeba nejprve spravedlivě rozdělit kapitál, teprve pak může časem vzniknout spravedlivé paretovské optimum. Protože však nikdo se svého počátečního kapitálu jen tak dobrovolně nevzdá, je nutné se zde uchýlit k násilí, zkrátka k revoluci.

Není tedy tohle správné teoretické zdůvodnění socialistické revoluce ? Bohužel (nebo spíše naštěstí) nikoli. A existuje pro to několik důvodů:

  1. Žádná revoluce nikdy ke spravedlivému rozdělení kapitálu nevedla. A už vůbec ne ty socialistické. Vždy šlo jen o převod kapitálu z jedněch rukou do druhých. Komunisté sebrali majetek kapitalistům, aby si ho ponechali. Mluvili sice o zespolečenštění výrobních prostředků. Ve skutečnosti však vlastníkem kapitálu je ten, který o něm může dle vlastního uvážení rozhodovat, a toto právo rozhodování si komunisté, navzdory všem řečem o společném vlastnictví, laskavě ponechali.

  2. Jak jsme výše uvedli, i když dojde ke spravedlivému rozdělení prvotního kapitálu, nutnou podmínkou dosažení paretovského optima je nadále existence volného konkurenčního prostředí. A to komunisté nikdy nemohli dopustit, protože tím by ztratili svoji ekonomickou moc. Ani současní, za demokraty se prohlašující komunisté, se netají svým odporem k volnému trhu, ale mluví o řízené ekonomice. Tudíž za komunistické vlády je možnost dosažení paretovského optima, ať již jakéhokoli, vyloučena.

  3. Po celou dobu uvažujeme o dosažení spravedlivého paretovského optima. Ale ve skutečnosti nic takového asi neexistuje, neboť na takovém optimu by se musela shodnout celá společnost, které se to týká. To je ale v praxi nanejvýš nepravděpodobné, protože každý má o takové ekonomicky spravedlivé společnosti jiné představy, pokud vůbec spojení ekonomicky spravedlivá společnost má nějaký význam (leckdo zastává názor, že hodnotový pojem spravedlivý / nespravedlivý se může vztahovat jen na chování lidí, ale ne na stav nějakého systému).

Jenom na závěr ještě malou poznámku. Kupónová privatizace by se také mohla považovat za jakýsi pokus o spravedlivé rozdělení alespoň části počátečního kapitálu. Přesto to nebyl pokus příliš úspěšný. Zdá se, že spravedlivého rozdělení počátečního kapitálu se nedá dosáhnout ani násilnými ani pokojnými metodami. Budeme se asi muset smířit s tím, že spravedlivé paretovské optimum je jen čistě teoretická, ve skutečnosti nedosažitelná myšlenková konstrukce.





Na mojí Home stránku neboli domácí Page