Tyranie většiny

Pět lidí jede autem. Mají před sebou dlouhou cestu a pospíchají. Po chvíli si dva z cestujících uvědomí, že nutně potřebují vypustit ze svého těla přebytečnou tekutinou spolu se splodinami metabolismu, neboli jít se vyčurat. Ostatní jsou ale proti. Pospíchají přece, chtějí tam dorazit za světla, než zavřou obchody, no zkrátka mají spustu dobrých důvodů nezdržovat se. Řidič je však demokrat a žádný tyran a tak nechá hlasovat. Pospíchající většina demokraticky rozhodne, že se zastavovat nebude, a trpící menšina se demokraticky podřídí vůli většiny. Pokud uvěříme lékařům, že pověst o smrti Tycho de Brahe je jen pověstí, neboť lidský měchýř, je-li zcela naplněn, se vyprázdní sám bez ohledu na vůli svého majitele, pak ono zcela demokratické rozhodnutí osazenstava automobilu přinese začas nepříjemnosti nejen přehlasované dvojici ale všem uvnitř vozu.

To je malá ukázka problému vlády většiny, kterou si poprvé uvědomil a popsal anglický filozof John Stuart Mill.

Vládu většiny jako princip demokracie oproti vládě tyrana nebo malé skupiny absolutních vládců prosazoval ve svých dílech jiný anglický filozof John Lock. Neuvědomil si však, že i sama většina se může stát tyranem, že vůči menšině může projevovat stejný despotismus, jako jakýkoli monarcha či tyran.

Touto tyranií je obvykle snaha omezit takové chování určité skupiny lidí, které se nějak liší od chování většiny. Probíhá to obvykle dvojím způsobem:

  • Nátlakem na vládu, aby přijímala zákony, které potlačí projevy nebo působení takových menšin. V současné době (psáno v prosinci 2003) sledujeme ukázkový příklad takového jednání při snaze zakázat muslimským ženám ve Francii nosit šátky.

  • Tlakem veřejného mínění, které může stejné diskriminace menšiny dosáhnout i bez psaného zákona.

Jak vidno v případě tyranie většiny se nejedná jen o problém správné vlády, jakkoli i role vlády je významná, Mill ve svém díle O svobodě, mluví o ochraně před tyranií úřadů. Jde však též, jak se v téže knize píše, o ochranu "před tyranií vládnoucího mínění a smýšlení. Před náklonností společnosti vnucovat své vlastní ideje a zvyky jako pravidla chování těm, kdo se s nimi nesrovnávají."

Pokud existuje skupina lidí, kteří chtějí nosit kalhoty s nohavicemi různé barvy či délky, není ospravedlněním zákazu takových kalhot to, že se to většině nelíbí. Avšak pokud existuje menšina lidojedů, je jistě správné jim v požívání spoluobčanů všemi prostředky zabránit. Kde tedy leží ta hranice, kde ještě většina může diktovat svá pravidla menšině a kde již nikoli ? K tomu John Sturat Mill píše, že "jediným účelem, pro nějž může se proti některému členu civilizované společnosti užít moci proti jeho vůli, je zabránit neštěstí jiných."

Tím však Mill ještě nekončí, dále tvrdí, že takovým účelem nemůže být ani snaha donutit člověka činit něco, co je pro jeho vlastní dobro. Píše k tomu "nemůže být správné, aby člověk donucen něco konal nebo opomenul, protože by to bylo pro něj lepší, protože by ho to učinilo šťastnějším, protože - dle mínění jiných - tak jednat je rozumné nebo správné." To samosebou neznamená, že se nesmíne snažit přinést jiným dobro, jde jen o to jak. Má-li být kdokoli doveden k jednání, které má být v jeho prospěch, je potřeba aby mu "mohly být činěny námitky a výklady, aby mohl být přemlouván a zapřísahán, ale nikoli aby mohl být nucen.". Tolik John Stuart Mill. Tato zásada se dnes již i u nás začíní zvolna prosazovat. Například se považuje za správné, aby nemocný člověk mohl odmítnout léčbu se kterou nesouhlasí, prestože dle mínění lékařů mu tato léčba pomůže. Lékař má právo (snad i povinnost doufám) přednést nemocnému všechny námitky a výklady, které mohou názor pacienta změnit. Nesmí ho ale k léčbě nutit. Naopak politici často považují přímo za své svaté poslání nařizovat nám občanů to, co nám (dle jejich mínění ovšem) prospívá, a naopak zakazovat to, co nám (opět dle jejich neomylného cítění) škodí. Má cenu na tomto místě doporučovat veřejně činným osobám studium spisu O svobodě od Johna Stuarta Milla ? Myslím, že donáška dřeva do lesa, případně export sov do Atén jsou proti tomu velmi smysluplné činnosti.




Na mojí Home stránku neboli domácí Page