John Lock a moderní demokracie

Podle Thomase Hobbese jsou lidé od přirozenosti egoističtí a zlí, a pokud nad nimi nevládne pevnou rukou absolutní vládce, nalézají se ve stavu boje všech proti všem, což je podle Hobbese přirozený lidský stav. Jiný významný anglický filozof té doby (17. století, tedy století Cromwellovy revoluce) John Lock oponoval v tom, že lidé nejednají vždy jen egoisticky a na úkor druhých. Hobbesův přirozený stav on nazýval stavem válečným. Také tvrdil, že Hobessovo ustanovení absolutního vládce ve skutečnosti vytoužený řád, pořádek a klid nepřinese, nýbrž pouze válečný stav člověka proti svým sousedům nahradí válečným stavem člověka proti vládci. Místo aby se lidé báli zlé libovůle ostatních lidí, budou se bát libovůle absolutního monarchy.

Přirozený stav pro Locka znamená pokojný svobodný život bez nějaké autority, která by lidem určovala, co mohou dělat a co ne. Jediné, čím se lidé v tomto stavu musí řídit je přirozený zákon, který říká, že "nikdo nemá poškozovat druhého na životě, zdraví, svobodě nebo majetku." Problém v tomhle idilickém světě ovšem nastane tehdy, pokud se vyskytne jedinec, který se přirozeným zákonem řídit nehodlá. A že se vždycky někdo takový najde o tom John Lock nepochyboval. V takovém okamžiku se pak lidé musí dohodnout a stvořit orgány, které:

  • vytvoří potřebné zákony, tedy legislativu
  • prosadí dodržování těchto zákonů, tedy exekutivu
  • budou soudit a uplatňovat zákony nestranně, tedy justici

Lidé se tedy domluví, že oněm orgánům svěří patřičnou atoritu, nutnou k výkonu výše zmíněných činností. Tuto autoritu jim však pouze propůjčují. V případě, že vládnoucí orgány se pokusí svou moc zneužít, mohou je lidé opět odvolat.

Jak vidno, smysl státní moci (a vůbec státu) spočívá podle Locka v prosazení přirozeného zákona. Z toho logicky vyplývá, že Lock považoval za hlavní a nejdůležitější moc ve státě moc zákonodárnou. Exekutiva má zákony jen provádět. Pokud někoho chce potrestat, musí tak učinit jen podle zákona, přičemž trest musí být navíc posouzen nezávislou justicí. Moc zákonodárná (a rovněž lid, od něhož vlastně celá autorita vlády pochází) má mít právo exekutivu okamžitě odvolat, pokud ta překročí hranice své pravomoci.

Všimněme si jedné zajímavé věci, jakkoli se Thomas Hobbes a John Lock ve svých politických názorech diametrálně liší, jedno mají společné. Důvod, proč vůbec má existovat stát a státní moc, spatřují v tvorbě zákonů a vynucení jejich dodržování, tak aby nenastal ani Hobbesův stav boje všech proti všem, ani Lockovo porušování přirozeného zákona. Vedla je k tomu samozřejmě vlastní zkušenost života v Anglii sedmnáctého století (válka parlamentu s králem, poprava krále, další občanská válka, Cromwellova republika, pak zas obnovení Stewartovské monarchie, a záhy další Slavná revoluce). Od těch časů se názory na důvody existence státu dost podstatně změnili. Přesněji řečeno silně se rozšířily. V představách mnoha lidí jsou téměř neomezené. Stát se má postarat o sociální jistoty, o vzdělání, o zdraví občanů, o ochranu zemědělců před nepřízní počasů, exportérům má zajistit výhodný kurz měny (importérům pak také výhodný, avšak právě opačný kurz). Druhou stranou této mince je pak nárůst daní do výšek, které by v temném středověku byly považovány za nekřesťanské, lichvářské a nemravné. Obojí vede k tomu, že dnešní stát je od Lockova přirozeného stavu (zopakujme - stavu, kdy lidé vedou pokojný svobodný život bez nějaké autority, která by lidem nařizovala, co mohou dělat a co ne) opravdu hodně vzdálen. Zákony podle Locka měly jen zajistit, že nikdo nebude porušovat v podstatě jednoduché a zřejmé přikázání přirozeného zákona. Dnes se snažíme zákony regulovat téměř vše. Je pak otázkou, zda vzniklá naprosto nepřehledná právní džungle, ve které se již zcela nevyznají ani sami zákonodárci, má ještě s oním přirozeným zákonem něco společného. Navíc téměř všechny zákony dnes vytváří vláda, tedy exekutiva, která tuto pravomoc podle Locka nikdy mít neměla. Zákony naštěstí stále platí až od chvíle, kdy je schválí parlament. Dnes se zkrátka vžila představa, že vláda vládne tak, že vydává patřičné zákony. Ministři jsou pak hodnoceni podle toho, kolik zákonů jejich ministerstvo vypracovalo. Naopak s původní funkcí exekutivy, tedy prosazováním dodržování zákonů, jsou naše vlády tradičně na štíru. Někdy se zdá, že na toto své poslání již zcela rezignovaly.



Na mojí Home stránku neboli domácí Page