" Ky ky ru ků "

" Co mě budíš !? " okřikne ho mrzutě Škrvrána a spí dál. Užije si lítání v noci.

" Ách, to je krásný den ! " protahuje se rozkošnicky Chachája a klepe na boudu Vidamýžďovi Leofášovi.

" Pane Vidamýžď, jsou doma ? "

" Trý den. " Zavrčí pak, jesť totiž slušně vychován, ač někdy se to pozná jen stěží.

" Trý den. " prohodí rychle Žrahlt a pustí se do díla, do jídla. Má věčně hlad.

" Neštěstí ! Neštěstí ! " od potoka Protoka sem běží Kuklava s Kožálem, mávají rukama a řvou.

" Neštěstí ! Slepavka se topí ! Slepavka spadla do Protoka ! Pomozte ! "

" Cože ? Cože ?" Všichni jsou rázem na nohou. Slepavka je nemehlo, to každý ví. Sama se určitě utopí. Všichni honem k Protoku.

A už ji vidí, plácá sebou v prostřed potoka, hlava jí každou chvíli pod hladinou zmizí.

" Je to pako. " Mávl rukou Lenostoj a leh.

" Ale pomoct jí musíme. " přesvědčovala ostatní malá Kuřenka.

Jenže Moudiloďka není zrovna k nalezení. Na celém pažutu nikdo o ní neví.

" Běda ! Běda ! Vše je ztraceno ! Vše je ztraceno ! "

" Hrurá ! Hrurá ! Slepavka je naše ! Oběd bude ! " a tancujou na břehu. Ale jak chtějí Slepavku dostat ? A už je to jasné. Přemluvili toho hrozného hada Děsnýše a ten už se chystá hupsnout do vody.

" Pomóc ! " Vře Slepavka.

" Pomóc ! " Vřou obyvatelé pažutu, ale nikdo neví, co dělat. Když vtom přichází starý jenerál Dědkučka Maršál a v tu ránu povely jen lítají.

" Ty sem ! Ty tam ! Ty tu ! Ty to ! Totiž chci říct přines. "

" Ale co ? " Nechápe Červenín, co má donést.

" No přeci mžikev, troubo ! " Rozčiluje se Dědkučka Maršál. Ale už se to nese. Veliká červená mžikev, listy jak plachty a už je spuštěna na vodu, námořníci na palubě, Kotrok všem salutuje a už se pluje.

Ale rychle ! Rychle ! Děsnýš už je ve vodě. Už je skoro u chudáka Slepavky. Už, už jí chytne, Bědava křičí, ostatní si zakrývají oči, když vtom...

Kde se vzala, tu se vzala, Štikaď ! Samice připlula jak mrak drak a vrak a řve.

" Jedeš ! " A Děsnýš se zděšeně vyděsí a letí děsivou rychlostí kamsi k ďasu.

" Je po obědě. " mrzutě vrčí Tygrhart a odchází. Za ním smutně plouží mlsnou hubu Pampevlk.

Takhle vypadá Červenín, když je mu fajn

Jednou přiběh Chytrník a na celé kolo vokolo vře :

"Všude už ho mají, jen my jsme sto let za opicema !"

"Co vrníš." okřikl ho Vidamýžď, " a co že mají a kdo že má ?"

"Všichni mají, jen my nemáme." vzlyká Chytrník.

"Je to tak." přitakává Dědkučka Maršál. " Všichni v dokol okolí už mají."

" Koho tají ?" nechápe Kuřenka.

" Nikoho netají, však fangle vlají, ti vedle totiž krále mají." znechuceně vysvětluje Lenostoj věc vůkol okolo vyjevencům.

" A k čemuž je to, ten král ?" chce znát dopodrobna Červenín. Ale nikdo na něj nedbá.

" Chceme krále !" řičí všichni stejnou řečí (kromě Slepavky, která jenom tiše mečí).

" Volme krá krá krále !" navrhuje Škrvrána v tu ránu.

" Krá krá krále." přitakává Mokr s trakařem a strká si hned kus korku do krku.

" Kdo ale bude králem ? " chtěla vědět Kuřenka.

" Nejlíp krá krá kráká Škrvrána, proti tomu nemůžete nic mít. " křičí Vrkač, protože nemá Škrvránu rád.

" Proč ne Vrkač ?! " vře divous Vrkače brácha Mrkač.

" Vrkač králem ! Vrkač králem !" řičí vůkol vyjevenci.

" Od teď jsi král, Vaše Zveličenstvo." Povídá slavnostně Chytrník a podává Vrkačovi žezlo z černého železa.

" Pfůůůů." Nafoukne se Vrkač, až málem praskne. Ale nepraskne, neboť kde se vzal, tu se vzal, přihnal se Pampevlk a Vrkače slupl. I s žezlem.

Jednou se na pažutu udělala zničehonic hrouda. Malá, větší, nevídaná. A taky nežádaná.

" Co je to ? " Diví se Chahája a divě mžourá.

" Eh, co by, hrouda." Dí všehopoználek Chytrník. A hrouda se už sype. Lezou pracky, čumes a očka, notně udivená, na konec na vůkol okolo podivence vyjeveně se jeví.

" Ach bože ! Kam já vrták se to zase vyvrtal !" Děsí se Vrtek, neboť on je to, kdo z hromady teď zlomeně vylézá.

" To je tenhle týden už potřetí, " zlostně Vrtek dí, " budu si muset koupit nový kompas, než zažiji další trapas kdesi zas."

" Kde ses tu vzal ? A co si vlastně zač ?" Pustil se zhurta do přivrtavce Dědkučka Maršál.

" Já jsem Vrtek Kamil." sekl zlostně vrtek, neboť jej vztek ještě nepřešel.

" I tak si z toho nic nedělej. " Utěšuje ho hned dobrák Červenín." Jsou i horší jména. Co má říkat támhle Mrkač ?"

" Cože ?!" čilí se v tu ránu divous Mrkač. " Tak Mrkač se ti troubo nezdá dost dobré ?" A už jsou v sobě. Až peří na obě strany létá.

" Dost ! Dost !" Řičí Dědkučka Maršál a trhá oba vyzuřence od sebe.

" Jasně, nechte toho, musíme se připravit na mač." utišuje vášně vůkol rozzuřenců Moudiloďka.

" Jasně, jasně. Na mač. " Řičí všichni stejnou řečí a natahují mezi stromy provazy.

" Co se bude dít ?" Ptá se vyjeveně Vrtek.

" Jak to, co se bude dít ?" vrtí podiveně hlavou Kotrok. " Přeci boxmač."

" Ha ! A kdo se bude bít ?" nechápe nic Vrtek.

" No přece ty !!" křičí Kotrok.

" Já se nechat zbít ?" děsí se Vrtek Kamil. " Hoho ! Toho bohdá nebude, aby Vrtek Kamil před bojem neutíkal. " Zařičí bojovně Vrtek a už pádí.

" Chyťte ho !" Vře Chytrník.

" Chyťte ho !" Vřou všichni vůkol rozjívenci.

Ale nikdo nikoho nehoní. Jen v dálce mizí Vrtek a za ním hrozí Lenostoj, neb Vrtek na něj v běhu šláp.

Na pažut se přiřítila Bradava, zlá to sestřenice věčné vzlykalky Bědavy. A Bradava hned vře :

" Zničím !" až se všichni vůkol klepalové třesou. Ovšem až na Vidamýždě Leofáše, neb to je nebývalý blb a nechápe jak velké přišlo na pažut nebezpečí.

" Trý den. " pozdraví Bradavu Leofáš neb ač blb, jest dobře vychován.

" Zničím !" zařve na chudáka Bradava. Chce ho vyděsit, ale s Leofášem je těžké pořízení.

" Kdysi se tu hnal na nás zlý Zlon se zlou Zlonicí svou ženou. Hrrr, na nás se ženou. Brrr. " vypráví Leofáš Bradavě, ač ta o to vůbec nestojí.

" Zlý Zlon slonožka měl sto noh a na každé bota bez ponožka. Ó, to byla tragoška. " vzpomíná Leofáš. A Bradava už chudák běsní.

" Zničím ! Ach, jak já vás zničeně zničím ! " slibuje Bradava.

" V zeleném zelí zlo nelze nalézt. " Praví moudře Leofáš blb a znuděně leze dál do zelí.

" Já vás zličím !" Vzlyká zničená Bradava a zlostně tluče pěstí do pažutu, ale vůkol třepalové už se neklepou. Kdo by se bál, když hrdinou břed Bradavou byl i ten Vidamýžď trouba. Pyšné tak Bradavy zhouba. Teď se klidně v oblíbené zelenině tykadlem dloubá.

Zlým zelcům Tygrhartovi a Pampevlkovi byl pažut trnem v oku.

" Jak bysme se dostali jen těm vypatlancům na kobylku ?" Dumal Tygrhart.

" My chytráci." Dodal tupec Pampevlk.

" Požádáme o radu zradu Bradavu, ta má na vůkol pacholky z pažutu pifku !" Rozhodl Tygrhart a šli za Bradavou, která bůhvíproč neměla nikoho ráda.

" Zničím !" Přivítala je Bradava a nabídla jim číši jedu v medu.

" Díky." Odmítl Tygrhart a praštil přes pracku druha Pampevlka pobudu, jenž naiva sápal se hned po jedu.

" Poznamenáváš si to ?" ptá se honem Pampevlka Tygrhart.

" To víš. Kradu radu zradu." Přitakal Pampevlk, který si samosebou nic nepoznamenal ani nezapamatoval.

" Hlavně sežerte Vidamýždě !" Vře za odcházejícími tajemci vypiklenci Bradava.

Od té doby utajenci každý pak den hlídali kalendáře na kredenci, ač důvod Pampevlk zhola nechápal.

" Zítra bude Inocence." Řekl konečně u kredence Tygrhart.

Nazítří šli za mrtvolou jakéhos oběšeného chudáka poděšence a v noci mu vyfoukli tu čarovnou dle Bradavy kytku Bylinu.

" Máme ji !" Jásal Tygrhart a pelášil pryč, když v patách mu Pampevlk tiše mrmlal :

" Já kytky nežeru."

Pak nazítří, když Tygrhart pracně svému druhu připomněl, co mají přeci za lubem, plížili se tiše, tajně k pažutu, kde právě držel Mokrk projev v kruhu zachumlanců a řeč ta jeho, vcelku celkem zcela zbytečná, na téma byla :

Kdo časně vrní v trní ho brní.

A Mokrk tak dlouho řeč tu patlal, až všichni vůkol utahanci usnuli. Tak se stalo, že kouzlo kytky Byliny zcela zmateno to spletlo, a když Tygrhart, v dobré víře v úspěch běsný, hodil kytkou do kruhu ochrápanců, tak zničehožnic Mokrk usnul, zato všichni ostatní se probudili.

" Jau ! Jau !" Řval Pampevlk na útěku s Tygrhartem, však také do kožichu dostali nepočítaných, že pak týden hekali jak zamrodi.

" Páni ! Já tu Bradavu roztrhnu !" Vzpomněl si za týden zničehožnic Pampevlk na toho, kdo jim tak krásně vyradil.

" Pane Vidamýžď," zkoušela to Kuklava, "nepostavíte si nový dům ? Vždyť ten váš starý strašně už tu straší jak strašidlo. Už vystrašil i prašivce Kotroka, starého toho třesavce."

" Nový dům patlat, abych pak celý zamatlaně umatlaný myl se mýdlem zas ?" znechuceně opáčil ukoptěnec Leofáš, jenž mýdlo pro samé mydliny nesnášel.

" Kožál vám s tím rád od samé radosti s radostí pomůže." křičela Kuklava.

" Cože ?" děsil se Kožál, který zatím opodál znuděně stál.

" Kožál a pracovat ?" smáli se všichni kolem dokola rozjařeně vychechtanci, neb Kožál co největší lenoch byl vůkol všem na Pažutu dobře znám.

A zatímco všichni představou tou vesele se veselili, vtom potok Protok, co kol Pažutu kolem dokola tekl, z břehu z ničehož nic se vylil, přes překvapené vyjevence mocnou vlnou se valil a Vydamýžďův hliněný dům rozmočil a smetl.

" Kde je můj dům ?" zíral nechápavě Leofáš nechápavec střídavě na Kuklavu, Kožála i na ostatní splihlence zmokle promočené.

" I co, postavíš si nový, a vůbec postavíme všechny nové domy !" kula Kuklava železo dokud bylo žhavé.

" Postavíme nové domy " křičel nadšeně Kožál.

" I ty budeš stavět ?" pípla nesměle Kuřenka.

" I já budu stavět !" křičel dokola Kožál.

" Anebo se vám tady raději vůbec nebudu plést." řekl už jen docela potichounku Kožál vykuk a klidil se z Pažutu, kde zatím zavládl čilý ruch.

I patlali pak ti vypatlanci umatlaní domy bez plánů a rad a podle toho to pak také vypadalo. Všechno křivé, jen jen spadnout a protože vítr slabounce, leč přece náhle zafoukal, také to spadlo.

" Já už nový dům nechci," řekl Vidamýžď a zalezl do své dokulata kulaté ulity.

" Už mám dům ?" přiřítil se Kožál a vesele se rozhlížel, když Kuklava kdoví proč zničehož nic mu dala facku až Kožál překvapeně sed.

" Co je ti ?" diví se Kožál, neb Kuklava dívá se více než divně.

Vánoce na Pažutu

Teď již ale všichni u stromu seřazeni, čekají jen na signál, který jim vždy Děkdučka Maršál dával, aby koledy si pěkně spolu zazpívali. A už už se Dědkučka Maršál svou holí napřahuje, aby mávnutím očekávaný signál dal, když kde se vzalo, tu se vzalo, cinkání tichounké, nečekané se ozvalo a sílilo a sílilo, až pak najednou bim bam hlasité zvonění mezi vyjevené vyjevence rázně vjelo a s ním i saně celé zasněžené a všelijakými třpytkami a cetkami posázené, že šajn to celé dávalo takový, až oslepenci kolem dokola vůkol si oči zakrývali.

"Hej" křikl Dědkučka Maršál.

"Co to je. Kdo to je? A co tu jako chce?" rozkřikoval se zhurta Dědkučka Maršál na sáně.

"I to jsme my, Děda Mráz!" křičel Děda Mráz a seskočil čile ze saní.

"I to jsme my, Bába Mrázová!" křičela Bába Mrázová a chtíc stejně čile ze saní seskočit, zakopla a sjela na hubu rovnou do kola vyjevenců.

"Sakra!" ulevila si Bába Mrázová a vztekle ocasem do sněhu šlehla.

"Ten ocas už jsem někde viděla," řekla najednou malá Kuřenka.

"Ocas?" podivil se Chytrník.

"Ocas?" podivil se Dědkučka Maršál.

"Ocas!" zařvali všichni kol dokola rozzuženě vyzuřenci, kterým to právě rázem všechno došlo a vrhli se teď na Tygrharta s Pampevlkem, neb právě tihle dva to byli, kteří coby Děda Mráz a jeho stará Bába Mrázová mezi vánoční oslavence přijeli, samozřejmě s úmysly rozhodně zle nepřátelskými. Teď však prchali zděšeně vyděšení, že všichni se do nich tak zhurta pustili, vždyť dokonce i Lenostoj, který jinak se bojů nikdy neúčastnil, teď Tygrharta zgustem nakopl.

Když zmizeli zle pošramoceni, ještě za nimi Vidamýžď Leofáš dlouho hrozil a volal:
"Toho bohdá nebude, aby Tygrhart s Pampevlkem smaženého Vidamýždě se salátem nějakým těžce uhněteným jen tak si klidně štědrovečeřeli!"

Jak vyprávěli pohádku

Kuklavy sestřenice Puklava chtěla se vydat na pochod, který ovšem jen dobří pochodníci rok co rok pochodovali. A protože líná Kuklava lenošnice známá co nejlíněší, nikdy pochodu se neúčastnila, svěřila Puklava svou malou Pukličku dcerku Kuklavě do opatrování na dobu nežli ten pochod odpochoduje.

Kuklava z toho nadšená ovšem nebyla, neb s dětmi zacházet moc neuměla.

"Já ti pomůžu," hlásil se dobrák Vidamýžď Leofáš a hned si posadil malou Pukličku až na samý vršek svého domku, který pořád s sebou tahal a začal pobíhat po Pažutu a dělal při tom šš hú šš hú, neboť tak si Leofáš představoval lokomotivu, kterou však na vlastní oči chudák nikdy neviděl.

Malá Puklička vytřeštěně zírala na Pažut a všechny vůkol vyjevence, kteří se hned sběhli, aby viděli, co že to zas Leofáš provádí. Jak Vidamýžď pobíhal a poskakoval, Puklička, která nebohá neměla se pořádně čeho chytit, kymácela se ze strany na stranu a pak žuch, sletěla Leofášovi ze zad.

"Zastavte někdo toho vola," řekl Dědkučka Maršál a ukazoval přitom na Leofáše, který zatím radostně mizel kamsi k potoku Protoku, stále dělaje své šš hú šš hú.

"Raději jí vyprávějte pohádku," řekl ještě Dědkučka Maršál.

"Tak na to já jsem machr," prohlásil Kožál, poadil si malou Pukličku na kolena a začal:

"V bájném a dalekém odtud kraji hrnců a sklenic žil byl Cibulák dvouuchý."

"A drak," řekl Mokrk.

"Jaký to zas drak ?" divil se Kožál, "žádný drak tam nebyl. Co je to za nápady. Byl tam Cibulák dvouuchý a sklenička Skleněnka skleněná vyfoukaná a řádně nafoukaná," pokračoval ve svém příběhu Kožál.

"Hm, to není žádná u mě pohádka pořádná," řel Kotrok, "to já vám povím jednu takovou pěkně veselou. Žil byl jeden princ. Měl meč. Usekl si prst. Ha, ha," rozesmál se Kotrok vlastnímu vyprávění na celé kolo, zatímco ostatní udivenci nechápavě na něj jen zírali. Po chvíli přestal se Kotrok smát, když viděl, že u ostatních jeho pohádka nezabrala a jen pak ještě mrzutě cosi zavrčel, že ostatní nevědí, co je dobrá anekdota.

"Takže zpátky," řekl Kožál, "Cibulák dvouuchý a sklenička Skleněnka."

"Páni, co je to za hloupu pohádku o nějakých cibulích ?" podivil se Leofáš, který mezitím přisupěl od Protoka.

"Jaké zas cibule ?!" rozkřikl se Kožál a možná by Vidamýžďovi jednu ubalil, kdyby mu na klíně neseděla malá Puklička, která zdála se být celou tou situací notně zmatena.

"Já jí budu vyprávět sama pohádku," řekla Kuklava a hned se do toho pustila: "Ve velikém krásném zámku žila princezna..."

"A drak," řekl Mokrk.

"Nech si to," sekla Kuklava zlým pohledem po Mokrkovi a pokračovala: "A ta princezna si chtěla vzít jen takového prince, který najde jejího milovaného ztraceného..."

"Draka," řekl zase Mokrk.

"A dost !" křikla Kuklava a vrhla se na Mokrka.

"Nechte toho !" zakřičel Kotrok a zlostně strčil do chudáka Leofáše. A než se kdo nadál, všichni byli v jednom kole a byla z toho ohromná rvačka, z níž každý si nějaký ten šrám odnesl, s vyjímkou malé Pukličky, která se ohromně bavila a ještě dlouho pak škemrala na mámě Puklavě, aby ji pustila zas k tetě Kuklavě na Pažut, kde umějí tak krásné pohádky vyprávět.