V městě Šestě, v čase pustého šerověku, žil byl kat Kantýn se svou starou katyní Kantýnou a malými kaťaty. Žil spokojeně.

Katil. Jak už tak kat musí. Katil ráno, občas po svačině, málo večer, to jen jestli byl nával. A stárl, náš kat. A jak stárl, přestávalo ho to katění bavit. A řekl si už ne a šel na penzi.

V městě Šestě byl starosta Trasta a ten si zavolal kata Kantýna.

" Tak ty si s tím seknul, co ?" obořil se Trasta na kata. Jenže na Kantýna se nesmělo zhurta. To se v tu ránu rozkatil.

" Já se vám na to katění vykatim !" křičel kat Kantýn a mlátil pěstí jako hrom stůl i Trastu.

" Ej, kto nám tu nyčko pokatí ?" úpěl starosta.

" Na to jste prve měli myslet. " řekl Kantýn a přestal starostu mlátit, " ale abyste neřekli, že vám nechci pomoct, vyhlašte veřejný konkurz na nového kata a já vám pomůžu ho vybrat."

A tak se i stalo. Vyhláškou vyhlášenou vyhlašovatelem Satelem vyhlášena byla ta vědomost. A již se scházeli uchazeči. Šli hezky za sebou a pěkně u komise katili. Ten byl hotov rázem. Jinému to trvalo a ještě jiný musel katit víckrát, než bylo komisi jasno. A koho že to ti konkurzoví kati katili ? No ostatní obyvatelstvo. A v tom je to mravoučné poučení. Protože než konkurz ukončili, byly v tom městě všichni všicičky úplně pokatěni. Takže pozor na veřejné konkurzy, na katění a na katy !

Na závěr přijměte, Vážení čtenáři, moji omluvu. Při psaní tohoto příběhu mi z důvodů mě zcela neznámých přestalo fungovat písmenko D a muselo být nahrazeno písmenem T. Doufám, že tato drobnost nijak neovlinila srozumitelnost textu. Děkuji.